Císařské město Hue
Město se nachází na pobřeží Jihočínského, severně od města Danang. Nejnavštěvovanějšími místy ve městě jsou pevnost s císařskými paláci a císařské hrobky rozeseté v krajině podél Voňavé řeky. Častým cílem turistů je i vyhlášená Pagoda nebeské paní.
Po sjednocení Vietnamu se začalo i Hue budovat jako hlavní město říše – bylo třeba postavit reprezentativní a zároveň pevné sídlo, odkud císaři mohli spravovat celou zemi. Se stavbou se začalo „na zelené louce“ na levém břehu Voňavé řeky. Opevnění bylo vybudováno podle evropského způsobu. Na pobřeží města je i obchodní a válečný přístav Bao Vinh. V chrámu The Mieu vykonával císař obřady ve výroční dny úmrtí svých předchůdců. Velký historický význam mají obří bronzové nádoby, které stojí naproti chrámu u pavilonu Hien Lam. Uvnitř pevnosti se nachází i císařská čtvrť se Zakázaným městem. Celé její vnitřní uspořádání je výrazně ovlivněno čínskou architekturou, resp. Pekingským vzorem císařského města. Zakázané město bylo postaveno na uměle navršeném pahorku. Kromě paláců císaře a jeho manželky zde můžeme obdivovat i divadlo, knihovnu a domy pro sloužící mandaríny.
V Hue vznikly i svatostánky pro očistu duše a šíření boží slávy, z nichž dva stojí za připomenutí. Starší a větší katedrála Matky Boží propojuje principy evropské sakrální. Netypická budova byla postavena v letech 1959-1962. Druhá chrámová stavba, Pchu Cam, vystavěná na půdorysu kříže v letech 1965-1967. Průčelí zachovává tradiční hmotu v podobě dvou věží. Celý prostor osvětlují zajímavě strukturovaná okna.
Zátoka Halong
Zátoka Halong se svými vápencovými homolemi trčícími z moře není tak originálním jevem, jak by ji rádi Vietnamci reprezentovali, ale nikde jinde než tady nenajdete podobné útvary v takovém množství – pouze tu můžete mezi nimi plout celé hodiny jako nějakým labyrintem a čekat, jaký nový útvar se vždy vynoří za další a další skálou. Když později stoupla hladina oceánu, zůstaly nad ní jen vyčnívající špičky zdánlivě samotných skal. O pestré tvary skal se pak nejen postaral oceán, ale i vítr, déšť, zemětřesení a další vlivy. Skalní ostrovy v zátoce byly zapsány na seznam Světového dědictví UNESCO v roce 1994 jako oblast výjimečné přírodní krásy.
Hlavní město Hanoj
Mnozí návštěvníci Hanoje si jako hlavní odnesou dojem z místní dopravy. Statisíce hlučných motorek a dnes už i tisíce aut poněkud umenšují zážitek z jinak pozoruhodného města. Ve středu města se nachází Jezero navráceného meče, od něhož se severně nachází centrum města, často přezdívaný „36 řemeslných ulic“.
Jezero navráceného meče je pouze jedním z mnoha jezer, jež dodávají Hanoji nezaměnitelný půvab, určitě však nejslavnějším. K jeho názvu se vztahuje legenda o prvním králi dynastie Le. Ze břehu vede cesta přes nezaměnitelný červený klenutý most.
Hanoj leží v deltě Rudé řeky. Kouzlo pak dodávají městu četné koloniální budovy z doby francouzské revoluce. Po Francouzích tu zůstaly dvě výtečná muzea, Umělecké a Historické, inspirovaný jak francouzskými, tak asijskými vzory. Francouzi se podíleli i na vzniku Etnografického muzea v roce 1997 a patří k jedné z hlavních atrakcí města.
Nedaleko stojí novodobá dominanta města, Ho Či Minovo mauzoleum. Přímo před mauzoleem se rozprostírá nejrozsáhlejší vietnamské náměstí Ba Dinh, kde první prezident 2. září 145 slavnostně vyhlásili Vietnamskou demokratickou republiku. Kolem něj stojí řada koloniálních budov, sloužících dnes jako sídla ministerstev a jiných státních úřadů. Jen kousek odsud se rozkládají pozůstatky bývalého královského města. Rozhodně stojí za to navštívit nejvyšší vietnamský mrakodrap Keangnam Hanoi Landmark Tower.
