Někdo si dovolenou představuje jako procházky po pláži, jiný potřebuje spoustu adrenalinu a další preferuje volnost. Není nic, co by poskytovalo větší volnost o dovolené, než plavba na jachtě.
Pro začínající jachtaře a mořeplavce je ideální objednat si jachtu u některého z jachtklubů i s kapitánem. Pokud nechcete být součástí plánů jiných osob nebo se chcete vyhnout různým kompromisům, sestavte si sami posádku z lidí „stejné krevní skupiny“ jako jste vy sami. Jako dobré moře pro tento záměr poslouží například Jaderské moře. Nám posloužilo víc než dobře.
Den nula
Část posádky vyráží večer z Prahy autem naloženým potravinami, materiálem a kapitánem a nabírá směr přes Znojmo na Alpy a pak dál na jih. Za volantem se střídáme. Na mne vyšel noční přejezd Alp. Poznatek: Alpy jsou nevypočitatelné a řidiči, kteří je přejížděli současně s námi, jsou vypočitatelní ještě méně.

Den první
Nový den nás zastihl ve Slovinsku. Příjemná zelená a jemně zvlněná krajina s přibývajícími kilometry měnila svůj charakter – zelené barvy ubývalo ve prospěch zlatavé a ladné křivky kopců vystřídaly kuželovité hory. Chorvatsko.
Okolo poledního se před námi otevřel pohled na město, které bylo cílem naší jízdy.
Nalodění poprvé
První nalodění v mém životě proběhlo na pobřeží Jaderského moře v maríně krásného středověkého města Šibenik. A bylo dramatické.
Přiznávám, že když jsem plná odhodlání přišla k jachtě, bleskově mi proběhla hlavou jediná myšlenka – Tak na tohle nevlezu. A hned po ní mi bleskově proběhla hlavou myšlenka druhá – Jestli na to vlezu, dlouho tam nebudu.
Plachty vzhůru
Na loď jsem vstoupila jako naprosté mořeplavecké jelito. Moje představy o tom, jak sedím na přídi lodi na lehátku a kochám se výhledem vzaly za své už při vstupu na loď – na přídi by se lehátko udrželo jenom stěží. Jak moc jsem omotaná naivitou ve vztahu k plachtění ukázal hned první povel kapitána směrem ke mně: „Fendry!“ „Cože? Tý jo! Tady jsou kytary?“ Ty byl totiž jediný fender, který jsem do té doby znala – výrobce kytar. Chtělo to čas a já ho měla… dvě minuty. Splnění dalších pokynů a příkazů proběhlo už lépe. Včetně vytahování a svinování plachet, i když jejich názvy jsem si zapamatovala až při další plavbě.
Nalodili jsme se, všechno bylo v pořádku, vítr vál, moře bylo klidné a my vypluli na sever do prvního kotviště naší plavby – do zátoky sv. Nikoly na jihozápadním neobydleném pobřeží ostrova Murter, na nocování.
Den druhý
Hned ráno jsme vyšli na břeh a to zásadně změnilo náš plán stravování a náš plán cesty. Důvodem byl objev smokvoňů. Čerstvě utržené fíky jsou podmanivé. A nezvyklé pro středoevropana. Ale posádka se výzev neleká. Naopak. Využívá je a staví na nich. Čerstvé fíky se v lodní kuchyni proměnily v dobrý fíkový kynutý koláč a trasa cesty se trochu zaklikatila, aby byly příležitosti k obstarávání místních surovin do kuchyně.
První koupání
Koupání při plavbě lodí je… dneska už mohu zodpovědně říct, že lahoda a neskutečný zážitek. Ale vrhnout se do moře tak daleko od pobřeží poprvé mě stálo spoustu morálních sil a sebezapření. „Jak je tu hluboko?“ obrátila jsem se s otázkou na kapitána. „Ne moc. Třicet metrů? Pětatřicet?“ Ztuhla jsem uprostřed schůdků z plata. Ale jak říkám, je to lahoda. Jenom ta první rozplavba si žádá odvahu.
Den třetí
Telaščica – hory růžových západů slunce
A to je na plavbě lodí okolo Chorvatska nejkrásnější. Vidíte slunce na hoře a jdete a ním. Tak jsme vstoupili na břeh jednoho z malých ostrůvků v zátoce Telaščica na jihu ostrova Dugi otok. Byl to vlastně jenom kopec s rozbrázděným vrcholem. Až na něj jsem vystoupali po úbočí tvořeném ostrými lávovými kameny. Odměnil nás pohled na moře zbarvené dorůžova zapadajícím sluncem. A všudypřítomné sladké fíky, které se proměnily v salát jako zákusek po večeři.

Den čtvrtý
Pomalu proplouváme mezi Kornatskými ostrovy, které jsou součástí Severodalmatských ostrovů a kocháme se krásou jejich strmých vápencových pobřeží. Zážitky přibývají, zásoby potravin se úží. Chtělo by to mléko. Doufáme, že je získáme na jednom z maličkých ostrůvkům (téměř všechny tu jsou maličké a, a to nám nedošlo, téměř všechny jsou pusté). Předpoklad, že vystoupíme na břeh a objevíme obchod se ukázal jako mylný. Objevili jsme olivovníkové háje, smokvoňové háje, malé vinohrady osázené nízkou révou… Za vrcholem kopce jsme na políčku potkali starou ženu. Vyměnili jsme hodinku práce na vyštipování a vyvazování rajčat a PET láhev kozího mléka a za pár historek o historii ostrova.
Den pátý
Ryb se nám zachtělo. Vystupujeme na břeh ve vesnici Luka s cílem koupit ryby k obědu. Záměrně jsme volili kvalitně obydlenou lokalitu na Dugem otoku, která má v sousedství historického centra turistická letoviska, v domnění, že tam určitě bude rybí trh. Úsměvné. Nějak nám nedošlo, že místní obyvatelé nepotřebují trh, aby nakoupili ryby, protože si je sami uloví. Unavení marným hledáním tržiště jsme vstoupili do malého místního kostelíku. Jenom tak ze zvědavosti. V kostelíku probíhala liturgie. Bez varhan a bez zpěvu. Jeden člen naší posádky aktivně usedl k varhanům a protože šlo o liturgii na počest Panny Marie, jak jsme vyrozuměli, za chvilku se kostelíkem nesl zpěv Ave Maria. A byly ryby. Cestou k bunkru Bokašin a Domboka se naše „mzda za hudbu a zpěv“ proměnila v pochoutku k obědu.
Stopy války kam se podíváš
Po rychlé domluvě zůstáváme na Dugem otoku, jenom se posouváme dál podél pobřeží. Bunkry Bokašin a Domboka. A kolem nich zrezivělý drát. Jak blízko jsou tu připomínky nedávné války! Po prázdných, pobořených nebo vypálených domech, které jsme míjeli už cestou první den, jsou nejdrsnějším mementem, jaké jsme kdy viděli.

Den šestý
Je čas myslet na návrat do maríny a nikomu se do toho nechce. Ještě jednou si užijeme fíků. Vystupujeme na břeh u Božavy a tam se rozdělujeme – někteří pokračujeme na druhou stranu ostrova pro mouku a kvasnice, ostatní jdou objevit smokvoně a natrhat fíky a sehnat rybu, k obědu bude rybí polévka a kynuté knedlíky s fíky. Odpoledne vyrážíme k poslednímu nočnímu kotvení v zátoce Mala Nozdra na ostrově Kaprije. Posezením v tamní restauraci, v jediném domě zátoky, končíme svoji plavbu.
Den sedmý
Den výstupu na pevninu. Uklidit loď, předat loď… Po týdnu krásných panoramat, volnosti a koupání v moři nápor zvuků a pachů civilizace. Ale dá se to vydržet. Zvlášť, když víme, že za rok opět vyplouváme.