Francouzská metropole se už dlouhá léta řadí mezi absolutní špičku měst s nejvyššími čísly návštěvnosti turistů. A není se čemu divit. Jen málo míst na světě na vás zapůsobí tak silným a intenzivním dojmem jako právě Paříž. V každém ročním období, jakoukoli hodinu si připadáte jako na jiné planetě, obklopeni skvostnými historickými stavbami, lidmi různých barev a vyznání, všudypřítomnou módou a bohatou kulturou, která z budov a obyvatel přímo čiší.
Má cesta do Paříže
Paříž se pro svou krásu a jedinečnost proslavila hlavně jako město zamilovaných. A přesně to bylo mým hlavním důvodem, proč se na ono kouzelné místo podívat. S přítelkyní jsme si o Vánocích nadělili společný dárek a hned další měsíc cestu do Francie uskutečnili. Jelikož si ani jeden z nás čerstvých řidičů netroufal vzít zodpovědnost na svá bedra, rozhodli jsme se cestovat autobusem, což s sebou neslo i bonus ve formě skvěle připraveného průvodce. Během cesty ani jeden z nás nedokázal zamhouřit oka, jak silné bylo očekávání.
Nestárnoucí Eiffelova věž
První zastávku nešlo udělat jinde než před Eiffelovou věží. Pohled na obrovské železné monstrum (v dobrém slova smyslu) nelze dostat z hlavy ani po letech. Moment, kdy si člověk najednou připadal malý a bezvýznamný. Je až neuvěřitelné, co dokáží lidská fantazie a následně šikovné ruce vytvořit. Nechápal jsem, že místní obyvatelé dokázali kolem stavby jen tak bez zájmu procházet a ani koutkem oka k ní nezabloudit. Vzápětí mi ale došlo, že pro ně to neznamená to samé, co pro mě. Mají možnost ji vidět každý den, zato já na ni koukal poprvé. Dlouze.
Když se oko nabažilo pohledu zezdola, následovalo zakoupení vstupenek a cesta až k samému vrcholu věže, který se ztrácel mezi mraky na ten den zatažené obloze. Jediné, co mi dokázalo činit vrásky, byly nekonečně dlouhé fronty u pokladny. Pravda, masa lidí jdoucí stejným směrem byla obrovská, ale přece jen si myslím, že z pozice provozovatelů šlo celou situaci vyřešit rychleji a efektivněji (I díky tomu se nám mimochodem nakonec nepodařilo stihnout všechny naplánované zastávky).
Nakonec na nás přece jen řada přišla a mi vystoupali až do prvního záchytného patra věže. Z výšky vypadala Paříž jako soubor miniatur a mravenců se v ní pohybujících. Ale výhled to byl opravdu krásný. A pro mě taktéž poslední, protože až na vrchol věže jsem výtahem jet odmítl, přece jen mi výšky dodnes nedělají dobře. Zážitek rozhodně neztratil na své kvalitě ani tak.
Další zastávky
Další kroky pana průvodce nás zavedli jako první ke katedrále Notre Dame, notoricky známé zejména díky Kvasimodovi, Esmeraldě a a vlastně všem ústředním postavám Chrámu Matky Boží v Paříži od světově uznávaného autora Victora Huga. Nemohli jsme vynechat ani návštěvu kulturou překypujícího Louvru a vítězným obloukem zakončeného bulváru Champs-Élysées. Před závěrečnou plavbou lodí po řece Seině ještě proběhlo u nás i okolních párů tradiční a romantické zamykání zámečků na mostě zamilovaných.
Nejkrásnější okamžik vůbec
Vůbec nejkrásnějším zážitkem z celého výletu se stal moment, kdy při závěrečné plavbě lodí po Seině a prohlížení úchvatných budov kolem ní, začala Eiffelova věž znenadání světelnou show, o které jsem předtím neměl tušení. Nádherně kontrastovala s potemnělou oblohou a své pozorovatele nenechal odvrátit pohled jinam. Takže rada ode mě? Do Paříže určitě, pro plavbu lodí zvolit večerní hodiny! Určitě to pak bude stát za to.
