České Švýcarsko se řadí mezi místa, která reprezentují Českou republiku a dokazují, že i u nás se dá strávit krásná dovolená. My do Národního parku České Švýcarsko zavítali v rámci naší desetidenní tour v dodávce právě po České republice.
Kde jsme se ubytovali?
Do Českého Švýcarska jsme zamířili na závěr naší cesty skrz Českou republiku. Ten den jsme zrovna opouštěli krásy Šumavy a přes město chmele Žatec (tam jsme si udělali menší přestávku) jsme si to rázovali do vyvýšených míst Českého Švýcarska. Na místo jsme dojížděli, když slunce už zapadalo. Vzhledem k vybavenosti naší dodávky (poskytuje nám přístřeší, teplo i postel) jsme mohli zůstat stát téměř kdekoliv. Chyběla nám ale sprcha, proto jsme dali přednost spaní v Intercamp Mosquito. Také jsme se nechtěli konfrontovat s divokými obyvateli hlubokých lesů Českého Švýcarska.
Jak kemp hodnotíme? Líbil se nám asi nejvíce ze všech kempů, které jsme v průběhu cesty navštívili. Body dáváme za přijatelné ceny a vybavenost kempu, za čistotu i ochotný personál. Také za možnost levných snídaní.
Kudy tudy na Pravčickou bránu?
Pěší túru směr Pravčická brána jsme započali v Mezní Louce. Svou dodávku jsme nechali na parkovišti hned potom, co jsme zaplatili celodenní parkovné 100 Kč. Hned vedle parkoviště je hotel a u jeho vchodu je umístěný bankomat – ten jsme samozřejmě využili.
Z Mezní Louky je to asi dvě hodiny cesty na Pravčickou bránu. Terén není nijak zvlášť náročný. Stoupání si užijete až v závěru cesty. Zpočátku vám přijde, že jdete všední lesní cestou. Dýcháte čistý vzduch, ale v hlavě vám hlodá otázka: „kde jsou ty skalní útvary?”. Nebojte, dočkáte se.
Tipy a rady na cestu
Pití a svačinu s sebou – behěm cesty nenarazíte na žádný stánek s občerstvením – nevšimli jsme si ani žádné hospůdky. Nemusíte mít strach, že se budete na cestě k Pravčické bráně nějak mačkat. Alespoň u nás to proběhlo bez většího turistického náporu.
Nahoře můžete počítat s pivem, obědem i jiným občerstvením. V těsné blízkosti Pravčické brány je restaurace. Pozor její personál tam prý nepřespává, nýbrž denně dochází! Tak koukejte dát nějaké to dýško! 🙂
Počítejte se vstupným 75 Kč za dospělého – je to vstup k vyhlídkám na Pravčickou bránu – celkem jsou tři. Bez zaplacení se však nedostanete ani do restaurace.
Kromě nádherného výhledu vás nahoře čeká už jednou zmíněné občerstvení, možnost posedět venku, stánek se suvenýry, čisté záchody. Když vám do toho vyjde i krásné počasí, budete se cítit jako v pohádce.
Zpátky stejnou cestou?
Cesta na Pravčickou bránu byla působivá, přesto jsme se rozhodli vrátit se jinudy. Prodavač v obchůdku se suvenýry nám doporučil návrat skrz Edmundovu soutěsku a s ní i možnost projížďky na lodičkách – to se neodmítá. Cesta nám trvala cca další 2 hodiny. Zkrátit si ji můžete tak, že nasednete do vláčku podobného těm v zoologických zahradách, který tady projíždí svou obvyklou trasu (ač jsme využili jen část trasy, platili jsme plnou cenu – 75 Kč/dospělý). Cesta k Edmundově soutěsce vede krásnou přírodou proti proudu řeky Kamenice. Obdivovali jsme čistotu vody.
Lodičky určitě doporučujeme. A přejeme vám, ať chytnete stejného převozníka, jako my. Velmi vtipný pán nám o soutěsce řekl úplně všechno. Naše svaly na těle si odpočinuly, naše bránice nikoliv. Cena za převoz je 80 Kč/dospělý.
Vynechali jsme možnost dalších lodiček na trase (Divoká soutěska) a zvolili jsme vyvýšení asi 200 kamenných schodů, které nás zavedly zpátky do Mezní Louky. Pak už jen zbývalo asi 20 minut k našemu parkovišti.
Výlet na Pravčickou bránu určitě doporučujeme. Podle fotek posuďte sami. Naživo je to mnohem hezčí.