V dnešní době je stabilita vztahů o dost nižší, než tomu bylo dřív. Lidé mají svobodu na dosah. Vědí, že se nemusí trápit v nefungujících vztazích, proto je rozvodovost (resp. rozchodovost) poměrně vysoká. Na této skutečnosti nic nemění ani fakt, že pár spolu má dítě. Problém potom nastává v situaci, kdy se konflikty mezi rodiči odráží na kontaktu s dítětem, a to ve finále trpí nejvíc.
Vše usnadní dohoda
Vždy je dobré, když se rodiče na úpravě styku s dítětem dohodnou. Taková dohoda totiž odráží jejich schopnost vzájemně komunikovat přinejmenším ve věcech týkajících se dítěte. Když rodiče dospějí k nějaké dohodě, vždy je dobré si dohodu nechat schválit soudem. Ten ji zpravidla schválí (pokud neodporuje zájmům dítěte), protože v sobě odráží potřeby celé rodiny a jejich vzájemné vazby a vztahy. Pokud dohoda schválená nebude, nestane se exekučním titulem, tzn., nebude možné ji vymáhat před soudem.
V případě, že jde o rozvod manželství, musí být taková dohoda soudem schválena obligatorně. Bez ní k rozvodu zkrátka nedojde. Dříve dokonce existovaly názory, že tento postup je diskriminační, když zákon stanovuje pro manželství nutné schválení dohody soudem a pro obyčejný rozchod nikoliv. K tomu se již vyjádřil Ústavní soud, který shledal, že tato úprava diskriminační není. Manželství je totiž formalizovaným svazkem (vztahem) a je tedy v pořádku, že obsahuje určité formalizované procesy jak při vzniku, tak i při zániku. Rodiče by tedy s těmito postupy měli počítat již před uzavřením sňatku.
Nedomluvíte se? Nechte rozhodnout soud
Případy, kdy se rodiče nejsou schopni domluvit ani na tom, kam bude jejich dítě chodit do školy, nebo jaké kroužky bude navštěvovat, nejsou výjimkou. Potom musí přijít na řadu soud. Soud může buď sám rozhodnout o tom, jak bude kontakt s jednotlivými rodiči probíhat nebo může rodičům stanovit povinnost sjednat si první schůzku s mediátorem.
Mediátor není soudce. Jde o nestrannou osobu, která rodičům napomáhá v komunikaci. Jeho cílem je najít společnou cestu a vést rodiče k tomu, aby se domluvili na nějakém kompromisu. U nás existují i mediátoři s rodinně-právní specializací, kteří jsou přímo určení k řešení těchto případů, avšak v celé ČR je jich tu jen málo, proto se s jejich službami často nesetkáte. Dalším problémem mediace je, že mediátor není účastníkem řízení před soudem, nemůže tedy nahlížet do spisového materiálu a rodiče vede k dohodě pouze na základě informací, které od nich dostane. V případě, že si to rodiče nepřejí, se ani nemusí setkat se samotným dítětem a rozhoduje tak o něm – bez něj. Ve finále se tedy může stát, že mediátor rodiče dovede k dohodě, kterou ale soud nikdy neschválí, protože je v rozporu se zájmy dítěte, což ale mediátor nemusel vědět, třeba protože mu tyto informace rodiče neřekli.
Rozhodnutí soudu je třeba plnit
Když soud o úpravě styku rozhodne (resp. když dohodu schválí), je nutné se takovou dohodou řídit. Jde totiž o pravomocný a vykonatelný právní titul, který v případě neplnění lze prostřednictvím soudu vynutit. Mezi hojně užívané instituty výkonu rozhodnutí platí především pokuta, která může být uložena až do výše 50.000,- Kč, a to i opakovaně. Dále může soud uložit např. asistovaný styk, setkání s pedopsychologem a v krajním případě i odnětí dítěte rodiči, který neplní své povinnosti. K odnětí dítěte se přistupuje opravdu jen zřídka, protože jde o takový zásah do rodinných vazeb, které by na dítěti mohli zanechat následky. Nicméně rodiče by vždy měli myslet na dobro dítěte a dohodu o styku svědomitě plnit. Za konflikty, které mezi sebou mají, dítě často vůbec nemůže, avšak často to odskáče nejvíc.